EPISODKA.

Josef Svatopluk Machar

EPISODKA. I.
Prý vrchol všeho. Lidstvo nezažilo cos podobného prý v svých dějinách. Technika. Massy. Zápoleno bylo pod zemí. Nad ní. V moře hlubinách. Před tváří Věčna s Věků stanoviště, před zrakem hvězd a sluncí vzdálených, je to jen rozkopnuté mraveniště a mravenců roj běsně zvířených. II.
Tak rozkaz děl – a tedy vyrazili. Bajonet ku bodnutí napřažený, důstojník vzadu s plným revolverem – tož ku předu! Tu třeskly rány pušek, pár ručních granátů se vzduchem mihlo a prasklo suše. Povinnostné Hurrá! a již se bajonet rve s bajonetem. 57 Hoch voják – student, vojna odvedla jej od Homera, v němž se zápalem čítal o slavných bojích příslovečných reků, bajonet vehnal náhle v čísi prsa a zaslech výkřik: „Mám tři děti doma!“ Nějaké modré vytřeštěné oči se vyčítavě na něj upírají, pak nahýbá se hlava, tělo klesá – – – Hoch – voják stojí, chví se křečovitě a náhle hlučný smích se dere z hrudi a lomcuje jím, jakás rudá záře se rozlevá mu v očích, mozku, uších i na jazyku – a ten smích jej škrtí i zachce se mu,mu válet se s ním v trávě a hodí na zem sebou – – – III.
To je válka: Kdos jde a šlápne botou v mraveniště; co hrozných dram se odehrává nyní v té říši drobných tvorů! Kolik hrůzy způsobil krok ten v prostých živobytích! A bota zdvihne se a kráčí dále, a v drobné obci hledí navrátit se zas v obyčejné denní žití svoje: 58 ty mrtvé pohřbí, zranění se léčí, a domy zpustošené opraví se, a ti, kdož při tom byli, vypravují všem zvědavým za klidných podvečerů svou řečí tykadlovou episody z té doby hrůzy – jak já, lidský básník, zde jednu řekl nenáročným veršem. 59

Básně v knize Kam to spěje? (in Svědomím věků 9, in Básnické dílo J. S. Machara):