IV. Vojáci – ach, to jsou páni,

Karel Mašek

IV.
Vojáci – ach, to jsou páni, Vojáci – ach, to jsou páni,
 k postrachu i milování, až jen budou verbovat dám se odvést, půjdu rád. Neplač, děvče zarmoucené, na vojně se zapomene, nemiluji tebe již, jiného si namluvíš. Já mám nyní s pány spolky, musím míti lepší holky, každou chvíli jinačí, jedna jen – mi nestačí. Na krk se mi budou věset, na prst každý chci jich deset, deset holek jako květ, stačím všem osladit svět. 11 Voják přijde, přijde v krátku, chceš-li, dá ti na památku, zlíbá té v svém náručí, kolíbat tě naučí. A až domů přijdu z vojny, zas budu mít výběr hojný, ve vojně i v příměří láska zdar mi naměří! 12
Básně v knize Popěvky tulácké:
  1. I. Už říjen je, a listí stromů
  2. II. Tramtara, tramtara, ram tam tam
  3. III. Podzimní večer v údolí
  4. IV. Vojáci – ach, to jsou páni,
  5. V. Na vojáky jsem si hrál,
  6. VI. Svázala raneček,
  7. VII. Až já na tu vojnu půjdu
  8. VIII. Už mám tu modrou čepici,
  9. IX. Šli vojáci z execírky domů,
  10. X. Vojáci jsou páni, ovládají svět,
  11. XI. Když na vojnu jdou vojáci,
  12. XII. (Epilog zpěvákův.)
  13. I. Srdce se chvěje,
  14. II. Na mou lásku každý snadno zapomíná,
  15. III. Na palouku života
  16. IV. Propletu si vlasy
  17. V. Západ v šeru hyne,
  18. VI. Tys děl, že máš mne rád?
  19. VII. Jde srdce světa samotou
  20. VIII. Přišli jsme pozdě – ah, pozdě tak
  21. IX. Co kdy v mém srdci bylo,
  22. X. Chci, bys věděl, že mé lásce
  23. XI. Nech mne jíti s Tebou,
  24. XII. S časem se srdce mé sváří,
  25. XIII. Kdy – ptáš se – dojdu odměny
  26. XIV. Když z večera klečím Ti u nohou,
  27. XV. (Nápis na hrobě v zemi neposvěcené.)
  28. I. Tulácké srdce –
  29. II. Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,
  30. III. Byl jeden zpěvák mladý,
  31. IV. Do dvora přišli cikáni
  32. V. Staral se chudej s chudou,
  33. VI. Bojím se samoty – nechte mne jít
  34. VII. Když srdce blaží lásky vznět,
  35. VIII. Ó poutníče, s nímž štěstí
  36. IX. Včera štěstí – dneska žal,
  37. X. Po touhách i plese
  38. XI. To símě smutku zrádné
  39. XII. Bludům všem jsem výhost dal,