VI. Svázala raneček,

Karel Mašek

VI.
Svázala raneček,
Svázala raneček,
na cestu se dala, kudy šli vojácivojáci, po cestě se ptala.
– Jaké to, matičko, po vojácích ptaní, vždyť vy jste už stará k jejich milování. Za vojáky přece moje srdce touží, já je najít musím, synek můj tam slouží. – Synek váš už není ve vojanském svazku, ach, on se zastřelil pro nešťastnou lásku. 14 Šidíte mne páni, lživá jsou ta slova, syn můj ještě žije, matku v srdci chová. Vždyť já jsem mu řekla, matka přeubohá: nezapomeň na mne, ni na pána boha. – Zapomenul na vás, na svět, kamarády, pro to děvce jedno zhubil život mladý. – Pro to děvče jedno pro vojanskou svízel, se střelbou a hudbou pod hlinou nám zmizel. Ach synku, synáčku, to ta vojna dělá, že jsi na matičku zapomenul zcela. Ach synku, synáčku, žes nevzpomněl na ni, byl bys ještě doufal v boží slitování. 15 Byl bys v jejím klíně vyplakal svůj smutek, nebyl by ji zabil ukrutný tvůj skutek. 16