VIII. Ó poutníče, s nímž štěstí

Karel Mašek

VIII.
Ó poutníče, s nímž štěstí
Ó poutníče, s nímž štěstí
mne vedlo přes lesy, kdys přijdem na rozcestí a „s bohem“ dáme si, tam osud bude státi a určí kudy kam, mne do mých lesů vrátí a tebe k zahradám.
Tam, kde ty lesy táhlé, byl mnohý pustý kout, kde smutné srdce náhle si přeje spočinout, tam potok s písní ptačí a vlhký jedlí stín bol zaplašiti stačí ti duše ze hlubin. Až kdys tě smutek zmůže, až přesytí tě ples, až sevšední ti růže – ó vrať se pak v náš les, ze světa jásavého se navrať spočinout v stín tichý srdce mého, v ten pustý lesní kout. 56