II. Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,

Karel Mašek

II.
Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,
Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,
mně dalo’s více nežli dáváš jiným.
Pod střechou tvou já klidně dýši zatím – jen někdy myslím: čím as řád ten splatím? A až kdys půjdu odsud v noci temné až zavřeš dům – kam cesta povede mne? 48