XI. To símě smutku zrádné

Karel Mašek

XI.
To símě smutku zrádné
To símě smutku zrádné
tak těžce v srdce padnepadne, snad na rtu píseň zbudí, mníš, snadno že s ní odletí, však nepřestane boleti a dále v prsou studí.
Je píseň volné ptáče – jak slza v proudu pláče, jen jedna krůpěj hoře. Jich tisíc z očí odkaneodkane, však v srdci přece zůstane to celé smutku moře. 59