IV. Do dvora přišli cikáni

Karel Mašek

IV.
Do dvora přišli cikáni Do dvora přišli cikáni
 se svojí hudbou divnou – jaké v tom jejich skřípání nezvyklé písně živnou! Nadšení sídlí ve zraku, nouze v tom šatě bídném; divná ta píseň tuláků zaznívá v domě klidném. Nedůvěra je přijala smísena s pověrou, bázní – mizí však cit ten znenáhlaznenáhla, když jejich hudba zazní. Zvláštně to k srdci hovoří, divně to mysl chvátí, v minulost duch se ponoří, mnohé se štěstí vrátí. Srdce mé, cikán toulavý, také tak na pouti bývá, lidem v jich pestré zábavy u krbů klidných zpívá. 50 Rozteskní mnohé i zveselí rozmarem svého hlasu – pak se mu almužna udělí a ať si jde třeba k ďasu! 51
Básně v knize Popěvky tulácké:
  1. I. Už říjen je, a listí stromů
  2. II. Tramtara, tramtara, ram tam tam
  3. III. Podzimní večer v údolí
  4. IV. Vojáci – ach, to jsou páni,
  5. V. Na vojáky jsem si hrál,
  6. VI. Svázala raneček,
  7. VII. Až já na tu vojnu půjdu
  8. VIII. Už mám tu modrou čepici,
  9. IX. Šli vojáci z execírky domů,
  10. X. Vojáci jsou páni, ovládají svět,
  11. XI. Když na vojnu jdou vojáci,
  12. XII. (Epilog zpěvákův.)
  13. I. Srdce se chvěje,
  14. II. Na mou lásku každý snadno zapomíná,
  15. III. Na palouku života
  16. IV. Propletu si vlasy
  17. V. Západ v šeru hyne,
  18. VI. Tys děl, že máš mne rád?
  19. VII. Jde srdce světa samotou
  20. VIII. Přišli jsme pozdě – ah, pozdě tak
  21. IX. Co kdy v mém srdci bylo,
  22. X. Chci, bys věděl, že mé lásce
  23. XI. Nech mne jíti s Tebou,
  24. XII. S časem se srdce mé sváří,
  25. XIII. Kdy – ptáš se – dojdu odměny
  26. XIV. Když z večera klečím Ti u nohou,
  27. XV. (Nápis na hrobě v zemi neposvěcené.)
  28. I. Tulácké srdce –
  29. II. Ó štěstí, vím teď, že jsi pohostinným,
  30. III. Byl jeden zpěvák mladý,
  31. IV. Do dvora přišli cikáni
  32. V. Staral se chudej s chudou,
  33. VI. Bojím se samoty – nechte mne jít
  34. VII. Když srdce blaží lásky vznět,
  35. VIII. Ó poutníče, s nímž štěstí
  36. IX. Včera štěstí – dneska žal,
  37. X. Po touhách i plese
  38. XI. To símě smutku zrádné
  39. XII. Bludům všem jsem výhost dal,