XII. Bludům všem jsem výhost dal,

Karel Mašek

XII.
Bludům všem jsem výhost dal,
Bludům všem jsem výhost dal,
jimiž duch můj vířil, s lidmi jsem se vyrovnal, s osudem se smířil.
Nevyzvána, ruko má, v struny citu sáhlas! Nuž – kdo nechceš, neposlouchej, nezpívám tak nahlas. Tobě však, jenž se mnou jdešjdeš, nebudiž to líto, že jsi vlídným shovíváním zbudil písně tyto. Uvykl jsem mlčky jít, jda vždy sám, jen s bázní, pláčem – štěstím probuzena teprv píseň zazní. Což ta píseň! Marnou je! Zbývá touha smělá: jednou smět, ah, aspoň jednou, vyblouznit se zcela. 60 OBSAH: REKRUTI. Už říjen je7 Tramtara, tramtara8 Podzimní večer v údolí9 Vojáci – ach, to jsou páni11 Na vojáky jsem si hrál13 Svázala raneček14 Až já na tu vojnu půjdu17 UŽ mám tu modrou čepici18 Šli vojáci z execírky domů20 Vojáci jsou páni21 Když na vojnu jdou vojáci22 Epilog zpěvákův24
PÍSNĚ LEHKOMYSLNÉ MILENKY. Srdce se chvěje27 Na mou lásku každý snadno zapomíná29 Na palouku života30 Propletu si vlasy31 Tys dél, že máš mne rád34 Jde srdce světa samotou35 Přišli jsme pozdě – ach pozdě tak36 Co kdy v mém srdci bylo37 Nech mne jíti s tebou39 S časem se srdce mé sváří40 Když ptáš se – dojdu odměny41 Když z večera klečím Ti u nohou42 Nápis na hrobě v zemi neposvěcené44
[61] V ZÁJEZDNÍM HOSTINCI “U ŠTĚSTĚNY”. Tulácké srdce47 Ó štěstí, vím teď48 Byl jeden zpěvák mladý49 Do dvora přišli cikáni50 Staral se chudej s chudou52 Bojím se samoty54 Když srdce blaží lásky vznět55 Ó poutníče, s nímž štěstí56 Včera štěstí – dneska žal57 Po touhách i plese58 To símě smutku zrádné59 Bludům všem jsem výhost dal60
E: tb; 2004 [62]