Cizinec.

Stanislav Kostka Neumann

Cizinec.
Z bílého pohoří, z šera mlh náhle přišel a mlčky si sed’. Myslil jsem: drzý, však byl jsem tich a jen v jeho fosforný plul jsem zrak – V pohoří svoje se nevrací zpět, sedí mi naproti, jak si byl sed’. Myslím si: drzý, však dál jsem tich a jen v jeho fosforný pluji zrak... [14]