Hymnus Nudě.

Stanislav Kostka Neumann

Hymnus Nudě.
Má zakuklená přítelkyně v kápi šedivé: ba, juž se dosti nahřešilo Ninive. Memento homo! Ještě budou zítřky života! Pak bychom ani nepoznali jak žhavě slavík klokotá. Buď tobě chvála, milenko, v dnech hořké moudrosti, kdy duše má jen soumrak věcí, nic víc nehostí. Ty, jenž políbení infikuješ, hrůzo milenců, by zítra nové kvítí mohli sbírat do věnců. Ty, před jejíž krokem hasnou nebesa plamenná, by zítra znova mohla výskat srdce nadšená. O, chvíle soumračná po divém kankánu! A hodino před probuzením v modlitbách k Satanu! Veliká královno, jíž svět dneska pokořen, milenko básníků, milenko žen –: jest chvíle tvého ticha, jest chvíle tvých snů, jest předvečer slavných válek, jest předvečer velikých dnů. [44]
Básně v knize Satanova sláva mezi námi:
  1. Ave Satan.
  2. Vypučel jsem nad bahna...
  3. Ad te clamamus exules filii Evae.
  4. Cizinec.
  5. Píseň.
  6. Umřelo srdce.
  7. Blasfemické Ave.
  8. Majáky.
  9. Píseň zoufalé noci.
  10. Ve vězení.
  11. Glossy k životu a umění.
  12. Sonet.
  13. Sexus.
  14. Petrus Diaconus.
  15. Princezně ***
  16. Nemusíš, Evo, být žárlivou...
  17. Je svátek luny...
  18. Drobní hmyzové noci...
  19. Ave, Nero!
  20. Sen spících pannen opustil má luka...
  21. Setkání.
  22. Ty, jenž jsi bledý Adonis...
  23. Meditace.
  24. Credo.
  25. Širokými proudy horká fadessa léta...
  26. Hymnus Nudě.
  27. Žebrák duší.
  28. Tady ležím s rukama rozepjatýma...