Sen spících pannen opustil má luka...

Stanislav Kostka Neumann

Sen spících pannen opustil má luka...
Sen spících pannen opustil má luka a bílou plachtu svinuly mé čluny na slaných vodách poznání a hříchu. Jsem viny pln, jak šťávy sladkých plodů, a v horkém víně koupám svoji vášeň ve starém hvozdě smějících se dryad. Sen spících panen opustil má luka, kde žhavé slunce v nahá ňadra stéká, a v jeho dešti svoji syrinx líbám. O Pane písně, velký Pane lásky, já jsem jí vlíbal krásu tvého jména a vášeň sloky tvé, když zrádně včera sen spících pannen opustil má luka. [37]