Je svátek luny...

Stanislav Kostka Neumann

Je svátek luny...
Je svátek luny v žlutých vlnách polí, neznámý soprán chci kdes ve tmách slyšet. O lásce pažete po dávném slohu. O bílých liljích v blankytovém erbu. V sežloutlých travách nadrobeno rosy. A všecky hroby oddychují lehce. Vy milenci, již plížíte se tudy –: což nelze spát juž na Madonny ňadrech? A tiché stíny zapadají v klasech: – Teď lze jen hřešit, hřešit bez oddechu. [33]