Širokými proudy horká fadessa léta...

Stanislav Kostka Neumann

Širokými proudy horká fadessa léta...
Širokými proudy horká fadessa léta stéká po vypráhlé zemi... Sesmutněl jsem pod tíhou parnatých dnů a mozků zbabělých. Oh, kdy se zas budeme rvát nad srázy nejstrmějšími!? Slákaná panenství odvedli si spocení fauni v hluboko lesa pod skálu, kde pramenů kapky o kameny pleskají v tichu. A poslední syrinx opuštěného zbabělou písní pláče... Oh, kdy se zas budeme rvát nad srázy nejstrmějšími!? [43]