Petrus Diaconus.

Petrus Diaconus.
Ignoravi et nescivi corpus tuum mulier. P. D.
Na Mont-Cassině bledý a melancholický sedával u okna... Tam dole na kolenou vše plazilo se v prachu, starou modlu zas našla knížata, dav i papež, neb vzdorovitá svatokrádež posadila na trůn Boha zapomenutou na čas, k pomstě však znovazrozenou Ženu. Orgie vína a lásky tekly divokým proudem, nebylo rukou čistých, by zbožnou přinesly oběť, neb Žena je potřísnila a víno opilo všechny; nebylo zraků jasných, jež vroucně vzhlédly by k nebi, neb Žena je omámila a oslepilo je zlato. Nečistou rukou papež nečistým žehnal davům a nevěstky na stupních chrámů kupčily s klerem... A bledý a melancholický na Mont-Cassině sedával u okna mnich a hleděl v tu náplň vášně... „Nepoznal a nepochopil jsem těla tvého, ženo.“ A dál se modlil a Bohu do světa si stěžoval, a nikdo netušil, on sám netušil ani, jak udupaná a balvany rdousená v něm klíčila hořkost z nepoznaného a neokuseného nikdy. [30]