Nemusíš, Evo, být žárlivou...

Stanislav Kostka Neumann

Nemusíš, Evo, být žárlivou...
Nemusíš, Evo, být žárlivou, dosti, žes, Evo, zoufale svůdnou. Oh, kolikrát ještě pobledlé tváře v divokých hříčkách nám zrudnou! Nemusíš, Evo, být žárlivou. Tys jediná mou. Což tebe nepálí vášně mé dech? Což tebe nebodá žhavost mých slov? Té žluté květiny nech; žluté jsou oči sov. Nemusíš, Evo, být žárlivou. Ty hrozivé bouře juž přešly i nekonečné deště juž přešly. Tys jediná mou. Přešly bouře i deště. Nemusíš, Evo, být žárlivou. Miluju ještě. [32]