HVĚZDNÁ NOC

Jan Opolský

HVĚZDNÁ NOC
Noc bílá, jiskrná jak luh arktické země i modrá záludně jak indychový šat, jak lázeň obřadní, jež smývá hříchy se mne a halí vzpomínku, že se země jsem vzat. Tam snivý Orion tři nejživější perlyperly, jež mají třeskutý a přeletavý svit, vtisk jako klenotník do Jakobovy berly, svým dílem umělým jsa nejtíže sám zpit. Mráz vražedný vál z čistého mu čela a nadsmyslný, neukojený žeh, čet’ z jeho stop, jež věčnost obestřelaobestřela, se osud můj i osud věcí všech. Den po dni shlížel při bezmračném nebi na chudé lože, na kterém jsem bděl’bděl’, tu viděl jsem, jak z propasti se šklebí, kdo stvořil mě, jak chladný nepřítel. 28