Při bourání trestnice Svato-Václavské.

Při bourání trestnice Svato-Václavské.
Ve staré zdivo motyku mocnou ranou vetkla první dělnická ruka hrubá; malta, kámen hrne se s štěrkem sypkým. Za ránou rána! Dutě zní to chodbami. Temný rachot. Steré ruce trhají trámy, latě, prachu víry na chvíli zkalí nebe. Sekery, háky Vv chvatné práci vesele řinčí! Brzy z obrovského kolossu zdi ční holé příčným spjaté trámovím, jímž se směje dubnové nebe. Čistý azur poprvé v hloub se dívá v kobky zvyklé řinčení pout a želez, stínům zvyklézvyklé, nadávkám, klení, stráže rhytmickým krokům. Zdivo padá. Kamenem každým, dolů který letí v průvodu štěrku s pískem, padá cosi plného těžkých žalů, kletby a vzdechů. 113 Padá cosi z příšerných tvojich stínů, Minulosti! Slzami vlhké býti zdá se mrtvé kamení, v než teď ruka dělnická tříská. Tuhá, tvrdá, mozoly svatá rukaruka, stěží sebe poctivou prací živíc, boří starých žalářů silné klenby, mohutné klece, Vv nichž se krčil za mříže jatý Zločin krví bratra zmokvanou kšticí třesa, v nichž se kálo samotou, posty, pouty dědictví Kaina. Velký symbol budoucí zřím tu doby. Trhá klenbu žalářů dělná ruka. Jako Kristus lupiče mrskal z chrámů, posvátná Práce Mrskámrská Zločin důtkami svého hněvu, kácí hrdé pevnosti viny, hříchu, rovná s zemí Zoufalství smutný asyl Volnosti kynouc. Rychle k dílu! Padejte, vetché valy! Každá rána propouští sem pruh nebe, úzkou zdiva trhlinou juž mi kývá z protějších břehů Stará Praha! Velebný dóm v svých parách, svěží zeleň Petřínských táhlých strání, domy, domy! S kytkami starých stromů směje se Smíchov! 114 Rychle k dílu! Vězení chmurné zdivo kde se táhlo linií jednotvárnou, stůjte brzy paláce, řady domů, dílny a školy. Kde zněl dříve v rachotu mechanickém tkalcův přístroj pod rukou zločincovou, duňte mocně v továrnách klidné práce kladiva rány. Jako zvony velkého příští duňte! Kde dřív pouta řinčela v dlouhé řadě, v režném šatu trestanci kdy šli kolem s bodáků četou, Brzybrzy hoň se veselá, ryčná mládež, naplň hlasně povykem prostor ulic, val se proudy s torbami jásající úderem čtvrté. Mrtvé ticho odlehlé čtvrti! – Bylo! Dnes juž topor s kladivem vítězícím, práce klopot, dozorců bystrý povel, vozy a koně, Všeckovšecko hlásá velikou změnu doby, všecko hlásá, do prachu jak se hroutí nejen Viny věznice svory, pouta, nýbrž i Vina. Tato první skřípajíc zuby musí couvnout od nás, Michalem skláný démon, dál vždy, dále k oblasti ledných pólů v nejzazší Thuli. 115 Volné lidstvo Myšlénkou, silné Prací v slávě nohu postavypostaví v tyto trosky že kdys byly, zapíše Klio do hvězd démantným rydlem. 116