Dál!

Dál! Tom. Cannizzarovi odpovědí za připsání jeho básně „Il Genio“.
Ancor salir ó dunque – Ancora!
Kdo jednou na cimbuří svůj prapor zarazil, má ovšem, nechť bouř zuří, svůj asyl a svůj cíl. Co počne však, zlá bouře kdy rozmetá mu val v změť ssutin prachu, kouře? Co počne? Musí dál! Tož líp je nestanouti, vždy k nové další pouti sval za myšlénkou hnouti dál! S cimbuří svého střílny zří stále v jeden kout a v prostor svojí dílny chřest slyší vlastních pout. Ó jak se vlna láme o pustá bradla skal! Však skála, vlna klame, chtěj nechtěj, musíš dál. 143 Nad prostory a časy vstříc slunci pravdy, krásy všech mračen strhnout řasy dál! Nad pergamen a knihu je sladko klonit zrak, však zřídka s duše tíhu to sejme, s očí mrak. Co nepostřehne oko, co neuchvátí sval, je skryto přehluboko, ty zatím musíš dál; sám změtí ker a plamů až do Isidy chrámu, sám bez spasného trámu dál! Minulost! – Valné moře, je sladká lázeň v něm; víc kosmu na prostoře tě láká hvězdný snem. Máš proto ruku dvojí, bys každou jinam vzpjal, tu, kde se hvězdy rojí, tu v minula šer dál. Však plny perel obě vznes lidstvu výš i sobě, v tvář křikni doby zlobě dál! Jest sfinga věčná člověk a srdce věčná báj, 143 Oidipem byl jsi pověkpověk, nuž odhal jejich taj! a necítíš-li síly, bys klidný před ní stálstál, otevři svoje žíly, ať jiný hledá dál. Snad z krve tvojí proudu nad rozmokvanou hroudu zvěst vstane příštích soudů dál! Jen nikdy v kroužek malý, ať sluje jakkoliv! Zeď každá výhled halí, kde právě nový div. Snad bůh se zrodil nový, cos v theoriích spal, cos opíjel se slovy, myšlénka letla dál. Spí v noci tucha jitra, dnes Manu, Darwin zítra. Spěj, kam hlas volá nitra – dál! Kde jaký oř se pase, jej osedlej si v ráz! Ať v mraku nebo v jase, nad každou hřímej hráz! Pros orla, kol jenž letí, by křídlo své ti dal, a v mraků divé změti spěj zvadlým listem dál a korybantů křikem, 144 již zvou tě eklektikem, spěj, tvojím buď to zvykem, dál! Snad v posled zoře zlatá ti bleskne do duše a na edenu vrata zahřímáš v předtuše. Snad sítu Danaidy dno zpevníš, losů král, by z kalu lidské bídy vstal člověk, hnul se dál, by svor, jenž za ním chřestí, titanskou rozbil pěstí, spěl za fenixem štěstí dál! Co hranice a kůly? Co žalářů je tma? Máš úmysl a vůli a duch tvůj křídlo má. Co býlí všedních pudů? Srp – smích máš, bys je zžal, a z předsudků a bludů se vznesl volný dál. Máš srdce, které cítí, co je to volným býti, máš sílu, jež chce hřmíti dál! Ó svaté, věčné heslo do srdcí vryté nám! Ó kormidlo, ó veslo, ó blesku, leť vstříc tmám! 145 Ať padnem! V mračen věnci nám kyne svatý Graal, jsmeť jeho vyvolenci a on nám káže dál! Zván Idealem kdysi nad námi sluncem visí, syn jeho, chceš-li, ty jsi – dál! 146 Poznámky.
Bodláčí s Parnassu pojí se k Brevíři moderního člověka hlavně v oddílu prvním a třetím s rozdílem, že tu k hymnickému a meditativnímu pojímání látek a časových otázek přistupuje místy nota satirická. Básně napsány až na malé výjimky v letech 1890 – 1892.
K básni Lermontov. Osten básně neobrací se ani tak proti slavnému autoru „Kreutzerovy sonaty“ – jemuž vzdán v „Brevíři moderního člověka“ hold v básni „Moderní majáky“ – nýbrž proti jeho slepým nohsledům, proti utilitaristům, kteří trpí blahosklonně umění jen potud, pokud jisté užitečné tendenci slouží.
K básni Na starém hřbitově židovském Co hrobka Baševiho osamělá... Třeba vzíti jen kollektivně. Jak pan Dr. M. Grünwald, rabín v Mladé Boleslavi, dokázal, pochován Baševi v Mladé Boleslavi; v Praze na starém hřbitově, ač ciceronové náhrobek jeho ukazují, jest pohřbena pouze jeho manželka.
[147] OBSAH.
Z různých cest. Bodláčí s Parnassu7 Thespesios10 Talmudský motiv11 U cesty12 Potulní šumaři14 Slepé dítě16 Staré drama18 Žena20 Vrátilo se21 Smrt Lukanova23 Soucit25 Ahasver na věži Eiffelově26 Medusa32 Z lomů33 S Danteovým „Novým životem“36 Lermontov40 Cor cordium!44 Přípitek Adamu Asnykovi47
Z vlastních ňader. Balada o mladosti51 Sestina o životě duše. I53 Květnice života55 Lidské srdce57 Druhý déšť58 Odpověď61 Hnedle sám62 [149] Sestina o životě duše. II.64 Pravé slovo66 Jarní67 Capriccioso68 Puklý zvon71 Promenadní koncert73 Přítěž74 Olivy na severu. I.76 II.77 J. S. Macharovi78 Jen chvíli ještě!80 Sestina o životě duše. III.81
Z české půdy. Nové „Hlasy v poušti“: I. Apostrofa85 II. Zas nový boj86 III. Stará kletba87 IV. Ideál a idol88 V. Vere novo89 VI. Pravá vlast90 VII. K prvnímu květnu91 VlIl. Náš život92 IX. Živí mrtvým93 X. Mrtví živým94 XI. Česká bída95 XII. Meditace96 XIII. Jiná meditace97 XIV. Pierroti svobody98 XV. V dómu Svatovítském99 XVI. Spící Praha100 XVII. Blaho lidu101 XVIII. Finale102 Jiřímu Brandesovi103 Česká legenda vánoční104 Rodnému jazyku106 Stesk107 G. Garduccimu po přečtení „Třetích ód barbarských“109 Dětem111 Při bourání trestnice Svato-Václavské113 Nad troskami Karlova mostu v září 1890117 Štědrovečerní zvony119 [150] Děti jedou z výstavy121 K otevření České Akademie císaře Františka Josefa124 Cikada, hvězda a barvínek127 PíseňPísni budoucnosti129 Krumlovská legenda130 Na starém hřbitově židovském131 Západní Čechy137 Dál!142
E: js + sf; 2002 [151]