Positivismus.

Positivismus.
Otázka. Sám s družinou svých snů jde básník světem. Co věřit a v co doufat? – Není duchů. Vzduch andělů se nezachvívá letem, jen padající listí zní mu v sluchu. Mha nesplývá víc na postavy stinné, jež Makbethovi zastoupily cestu, pahýlem suchý strom lhostejně hyne, gnom s kahancem se neobjeví v klestu. Svět prázdný jest a pod sobectví maskou se tají cit a chlad probíhá kosti, a duše chví se těžkou nad otázkou: V čem je tvá poesie, budoucnosti? 117 Odpověď. Je v ruce pilné, jež svůj osud tvoří, je v křídle dějin, které vichrem letí, je v lesů hukotu a bouři moří, je v lásce žen a ve úsměvu dětí; Jeje ve všem, co se hlásí ku životu, je v číši, z které nadšení žár tryská, je v svalu ruky, ve vrásce a potu, kde ret se líbá, kde se ruka stiská; Jeje v slze, která přes tvář bledou splývá, je v svatém hněvu, v touze po volnosti, ba je v té bázni, s níž tvá duše snivá se nechce sříci cetek minulosti. Však dolů s nimi, bez soucitu dolů! to vetchý háv, juž časy přes něj spěly; však z lidské práce, radosti a bolu ti tryskne pravá báseň – člověk celý! 118