Strážci lesa.

Jaroslav Vrchlický

Strážci lesa.
Pláň v skálu přechází a stále stoupá. Na obzoru se černá velký les, sta buků větve rozložité houpá a šumí písní svou až do nebes. Tlum starých stromů schýliv k předu páže na kraji svahu skalnatého ční, to první bdělé pralesa jsou stráže. Ryk bouře nejdřív jim v korunách zní a nejdřív do jich bujné nádhery se zatkne lesklé ostří sekery; je nejdřív tady každý vítr sehne, je nejvíc letní slunce vedrem sžehne a dokola jen pustá zírá pláň, kam sotva pastýř zbloudí se svým stádem, by složiv čelo zamyšleně v dlaň moh’ trochu okřát jejich stínů chladem. Jen koza okusuje sporý mech, jenž roste šed po šedých balvanech, jen krahuj dálný opisuje kruh, nad kořistí svou čeří kalný vzduch. Vše mrtvé – dálka kolem nedoměrná, jen za nimi tam velký hvozd se černá. Leč jaké divy tam se skrývají! Tam zdroje šumí, ptáci zpívají, mech na kameni plá tam zelenější a tisíc očí svítí v skalní skrejši, 123 tož z ručeje, v sluj podzemní jenž letí. Tam vesele se uklání snět k sněti, u paty obrů roste drobný květ, a v kšticích korun, ve haluzí změti se chví a žije opeřenců svět. Tam zbloudilý svět kreslí tisíc krajek po velikém a vlhkém kapradí, a jestli zemi vymizel svět bajek, les docela jí říš tu nahradí. Tam tisíc zvuků proplítá se v směsi – slyš zvonků smích a tóny píšťaly, šum slavný varhan zbloudil v příkré tesy, na kvetoucí se věší dřišťály; na schovávanou skála kryta mechem si hraje občas s prostořekým echem. Tam plachá srna, jež po zdroji prahne, ve snětí rámci sličnou hlavu nahne a vzepnouc šíji mizí do klestí jak přelud lesa, jak sen o štěstí! To vše jen tuší tlum těch starých stromů, jež na pokraji skalnatého lomu jsou strážci lesa; všecky divy tyto jsou snem, jenž starou lebkou jejich lítne a svitem slunce v sněti se jim chytne a větrem zalká, jak jim toho líto! Den po dni o samotě v dumě stojí, vzpomínka dávných časů hruď jim chýlí a naslouchají v žití ruchu, boji, rusálka poslední jak v roklích kvílí. 124
Básně v knize Jak táhla mračna:
  1. ŽIVOT.
  2. Jitro.
  3. Naladění.
  4. Píseň.
  5. Zas mluvíš ke mně...
  6. Jarní.
  7. Stará ekloga v novém jaru.
  8. Verše z minulosti.
  9. Přípitek antický.
  10. Přípitek moderní.
  11. Ty stárneš, píseň tvá se stále vrací
  12. Večer.
  13. Otázky na jaře.
  14. Noc.
  15. Naší konopce.
  16. Vzdalující se bouři.
  17. Zvony a skřivani.
  18. V těch nocích...
  19. Notturno.
  20. Jsou duše...
  21. Polibky.
  22. Andante.
  23. Štěstí.
  24. Tvá ruka tak je měkká
  25. Píseň o štěstí.
  26. U moře, když je viděl po letech.
  27. Idylla hřbitovní.
  28. Jak to bývá.
  29. Řádky z denníku.
  30. Jiná píseň o štěstí.
  31. V záři tvých očí.
  32. Po letech.
  33. Růžové listí.
  34. Cesty.
  35. Konečně – sami!
  36. Staré domy.
  37. Na vsi v zimní noci.
  38. Kouř na břehu.
  39. Výstřel.
  40. V jeseni.
  41. Všední román.
  42. Nepřítel.
  43. Jdou stíny duší...
  44. Smutek v jaře.
  45. Notturno.
  46. V podzimní den.
  47. Medusa.
  48. Viole F...
  49. Píseň.
  50. Papoušek Jacko.
  51. Melancholie večera.
  52. Pozdě!
  53. Omnes vulnerant, ultima necat.
  54. Otázky a odpovědi.
  55. Zbloudilé vlaštovice.
  56. Své ženě.
  57. Kdo jsme, co víme? Kde jsou slední meze,
  58. Argonauti.
  59. Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí,
  60. Modlitba.
  61. Mladému básníkovi do památníku.
  62. V samotě.
  63. Positivismus.
  64. Vichr.
  65. Co naše jest.
  66. S básněmi Longfellowa.
  67. Strážci lesa.
  68. Osud.
  69. Náhrobek.
  70. Západ.
  71. Cesta v jeseni.
  72. Jakubu Seifertovi po prvním představení veselohry „Noc na Karlštejně“.
  73. V rodné jizbě M. Jana Husa.
  74. My nechcem!
  75. Stigma.
  76. Reflexe.
  77. Poesie.
  78. Květ a plod.
  79. Ó sestry Helikonské, čím to asi,
  80. Má poetika.
  81. Podzimní jitro.
  82. Básníci sicilští.
  83. Poslání.
  84. Snad jiný básník přijde v lepších časech