Poslání.

Poslání. Tomáši Cannizzarovi.
Do mlhy, v kterou den chtěl se juž schýlit, jak z jihu zlatý sen pozdrav tvůj přilít’. Sluneční chycen svit v oranžů žáry, ze sadů Hesperid edenské dary! Ohnivé jak tvůj rým, jímž síla, něha zázračným bohatstvím tryská a šlehá! Plné a šťavnaté v nich many zdroje, sladké jak bohaté přátelství tvoje! 143 A já se zamyslil nad tvojím vzkazem, do blahých mládí chvil spěchal jsem rázem. V čas, kdy ve vlasti tvé hostem jsem býval, a první písně své v bouři jsem zpíval. Ve snu tvůj zemský ráj viděl jsem zase, zjevení, přelud, báj, v lesku a kráse! Ty řady topolů, réva jež splítá, pak strmou Vignolu, jak za ní svítá. Řečiště Panaru v sta struh se tříští a v slunce požáru hadem se blýští. A v dáli Apennin lesnaté svahy, sladký chlad, šumný stín, noc plnou vláhy! 144 Jásavý cikad skřek a pole s rýží, v křích tance světlošek, šer když se blíží. Pak tesy srázných skal, písčité lomy, zkad prv jsem poslouchal, moře, tvé hromy! Livornský maják plát v srdce jsem cítil, který tak častokrát do snů mi svítil! Korsiky okraje v modrých vln tísni, obrysy Capraje s rybáků písní! Ve plachet bílý tlum duše se pletla, jak ptáci hejna dum hlavou mi letla. Kdy cizí ke všemu, v bouři a noci přilnul jsem k Dantemu tak jako k otci. 145 Dál a dál touhy vzruch křídla svá zvedal, vlasti tvé zříti pruh osud mi nedal. V snách jsem jen pospíchal ke stráním Aetny a slyšel v moře žal satyrů fletny. Hellady teplý dech cítil jsem v hrudi, kterým i na hrobech jaro se budí! Ó sílo tajemná prvních těch zpěvů, s přírodou vzájemná v lásce a hněvu! Ó klidné večery! ó noci hvězdné! sny plné nádhery, hlubiny bezdné! Ó sladká závrati, již nedá osud, jak nám ji uchvátí: Cítím vás posud! 146 Ze zlatých plodů tvých jak z plné číše nadšení, mládí, smích na mne zas dýše! Sladce a zlehýnka, než srdce tuší, tklivá tvá vzpomínka padla mi v duši. Ač doma šťastný jsem, přec v sladké muce v dál, moře přívalem tisknu ti ruce! 147