Hýřič.

Hýřič. Sen.
Přemítaje v sobě hroznou bídu, Jíž oplývá chválený náš věk, A jež toho vymořuje, toho Pudí, by se vraždil samoděk, Kdežto přece tolik jiných žije, Se vším schopem vynalezavé Mysli v hýření se kochajících – Tak jsem usnul v noci mrakavé: Hle a ve bledém měsíčném světle Přede mnou se prostírala zem, A jen samé hroby upatřil jsem, Pranic živoucího kolkolem. A já cítil – vstávaly mně vlasy, Jakobych se díval v bezední – Z celého lidského pokolení Já že jediný zbyl – poslední! Ha, z potomků Adamových – Běda mi! – žádný již na živě! Ze všech já jen, Já jedinký, Dýchal – dýchal tesklivě! I hleděl jsem vůkol, Ale vylidněn byl svět; I volal jsem vůkol, Nepřišla žádná odpověd! 203 Jenom v dáli Slyšet bylo mořský proud, Jak se srážel o úskalí. Trnul jsem celý. Co se mělo dít? Jaký konec mělo to mít? Slyš! tu nade mnou cos divně, I pode mnou dunělo, Měsíc zhasínal, a všechno V tmavou noc se zastřelo. A dunění zmáhalo se, Až se stalo vichřicí, A v ní zavzněly pozouny, Do povětří hlučící: „Před soud všichni! Všichni před soud.“ A tu střela hromová pálala, A zem i nebesa rozťala. A velebnou září nevídanou Teď všechno vůkol se zastkvělo, A se všech končin množství a množství Vzduchových podob se shloučelo. To byli oni, již na té zemi Kdys v tělech lidských bydleli, A teď přispíšili – muži a ženy – By znova se v ně oděli, Zas těmi se cítili, kterýmiž byli, A poznáni od světa celého, Se soudit dali synem Božím, Jenž rozhodne dne soudného. 204 On však s komonstvem andělských kůrů Ještě nesjížděl s nebeských zvůrů – Leč já úzkostlivě hleděl vzhůru. Na svůj hrob tu, na pravici, Jedna z podob stoupila, S klidnou tváří beze strachu Tato slova mluvila: „Ač mé tělo bylo choré, Rád je na se vezmu zas; Vždyť jsem strádal bez reptání, Až jsem smrtí zbožně zhas’. Pročež doufám, že Bůh soudce Smiluje se nade mnou: Pojte se, vy těla mého Částky, v celost bývalou!“ A hrob se rozpuk’, podobu shltil, A z hrobu vznes’ se vážný kmet, Na těle maje trpění znaky, Jež stkvěly se, jako růží květ. A na hrob svůj, na levici, Jiná z podob stoupila, S klidnou tváří beze strachu Tato slova mluvila: „Rány zhyzdily mé tělo, Přec je rád obleku zas; Neboť v boji za vlasť drahou Rekovnou jsem smrtí zhas’. Pročež doufám, že Bůh soudce Smiluje se nade mnou: 205 Pojte se, vy těla mého Částky, v celosť bývalou!“ A hrob se rozpuk’, podobu shltil, A z hrobu vstal jinoch spanilý, Na těle maje snažení znaky, Jež leskem hvězd se zářily. Polou se choule, polou se těše, Jinam jsem tvář svou obrátil; Ale běda, jaký výjev Tam mou útrobu zachvátil! Tam se váhavě jedna z podob K hrobu svému motala; Teď však před ním utíkajíc, Děsivě si stýskala: „Mníš-li, nebe, z nešťastníků Úsměšky si strojiti? V tělo zemské mám se zase Ku své hanbě odíti?”odíti? „NyníNyní, kde počínám chápat, Jak zle jsem se zachoval, Jaké hříchy spáchal, když jsem Na zemi kdys putoval:“putoval: „NyníNyní, nebe, má se kukle Strhnouti s mé mrzkosti? Nemohou tě slze smířit? Nemáš žádné milosti?“milosti? 206 „MinuléMinulé minulým zůstaň, Nikdy neobnovuj se! Vyhladiž mne, zahubiž mne, Nebo, nebe, slituj se!“ Leč pozouny zahlučely, Zahřmotily, strašně zněly: „Před soud všichni! Všichni před soud!“ A podoba vrátila se K hrobu svému úzkostně; Zas však před ním utíkajíc, Provolala žalostně: „Nelze mi povolným býti! Nebe, dél mě netrap již! Chceš-li přiznání mé slyšet, Přiznám se ti. Tedy slyš!“slyš! „AnoAno, byl jsem marnotratník, Jenž, když nouzí sevření Bratři jeho bědovali, Liboval si hýření;“hýření; „JenžJenž, když bratři jeho mrzli Bez krovu a bez šatu, V tancích nestydatých vonnou Prolétával komnatu;“komnatu; „JenžJenž, když na potřebný nápoj Vak jim nedostačoval, Pěnivou se šťáv u révy K rozkošnictví vzněcoval;“vzněcoval; 207 „JenžJenž, když vražedný hlad lačný Žaludek jich ovládal, Tukem skotů, tukem zvěře K vilností se pobádal!“pobádal! „NebeNebe, slyšelo’s! Nech částky Mého těla, kde jsou, tlít: Než v mém mrzkém těle, raděj V pekle rač mě uvěznit!“ Leč pozouny zahlučely, Zahřmotily, strašně zněly: „Před soud všichni! Všichni před soud!“ „Ne,“ podoba vzkřikla divě: „Přiznal jsem se pravdivě; Stojím zde, před celým světem Znamenán jsa hanlivě.“hanlivě. „BuďBuď si! Vím přec, nebe! lepší Že jsem teď, než prv jsem byl. Leč mne nedonutíš, v tělo Svoje bych se navrátil.“navrátil. „VícVíc, než pekla, zděšuji se Chatrče té hliněné, Kde má duše hovívala Každé choutce zrozené;“zrozené; „KdeKde myšlénka vznešenější V umu mém se nevzňala; Kde v mém srdci žádná žádosť Šlechetnější neplála;“neplála; 208 „KdeKde má vůle nedovedla, Chrabře napnout lučiště, A s ní šíp pustivši činu, Obdržeti bojiště;“bojiště; „KdeKde jsem, jak vyprahlá země Vláhu ssaje s chtivostí, Jenom toužil, jenom bažil Po smyslné sladkosti;“sladkosti; „KdeKde jsem na veškeré tvorstvo Kolem sebe zpupně zřel, A jen vlastní osobičku, Tu jen na zřeteli měl!“měl! „NeNe, ne – nechci v tělo vlézti, V tělo opovržené, Kde jsem v skutku nebyl více, Nežli zvíře zútlené!“zútlené! „DíkyDíky větrům, jež je do všech Světa končin rozvály! Ale jemu kletba! Nechať Nikdy již mne nezkalí!“ Tak podoba vzkřikla a ubírala Se prudce pryč a pádila; Však právě tam, kam chvátala běsně, Teď velebnosť trůnu se zračila, Trůnu, blesk vydávajícího, Jak všechna by slunce, co v prostoru Se stkvějí, zářila kolem něho Na plamenorudém obzoru, 209 A mořské vlny počaly bouřit, A s nebe hvězdy padaly, A milliony a milliony Ze hrobů svých se zdvíhali, A tu podoba zas se obrátila, A hledala hrob svůj v zoufání, A hledajíc – zavadila o mne, A tu jsem se probudil ze spaní. A jak smrt bych se sebe byl setřás’, Vzdechl jsem a skočil z postele. Po bouřce, zuřivší v noci, Kde jsem toho snu byl spoután mocí, Svítil den zas vesele. A pokleknuv nemeškal jsem Bohu na nebesích přísahat, Že já nikdy, jakživ nikdy nechci Hýřičem se stát!