Musám.

Julius Zeyer

Musám.
Díky, ó díky, harmonické musy za zpěvu dar! Vždy lidské styky hlavou Medusy nesly mi zmar; Vaše však hlasy, z Hymettu rosa, spasily mne! Noha sic bosa, bez lauru vlasy po zápasu dne, žebrák jen sedím na stupních chrámu kde aedi se ctí, přec v síň jejich hledím kde trůn jejich z plamů paprsky dští! ambrósických hodů kus bájného chleba přec padl mi v klín, 116 a že z jejich jsem rodu, ač poslední třeba, přece jen vím! Co tedy mi ryky profání jsou luzy, co její svár? Vám díky, ó díky, harmonické musy, za zpěvu dar! 117