Kořící se Slavii.

Julius Zeyer

Kořící se Slavii.
Nechť jiní na zsinalou tvoji tvář ti lichotící masku přitlačí, mě neklame ta zlatá její zář, zřím pod škraboškou hlavu umrlčíumrlčí. Proč nezemřeš, když žíti neumíš, když duši vdechnout Bůh ti zapomněl? Ty pořád klečíš jen a skláníš hlavu níž, ó žebračko, a úsměv nevěstčí nabízíš všem, již šlapou na tvou šíj. Ó, kéž by raděj velký trup tvůj tlel, jenž od moře se vleče ku moři, by konec hanby byl! Kéž umoří dech hniloby tvé aspoň kletou tlupu psů vyjících a krákajících supů, jež, nenasytná, lační po svém lupu! 133
Básně v knize Poezie:
  1. RAMONDO LULLO.
  2. BLANKA.
  3. ZPĚV O POMSTĚ ZA IGORA.
  4. Proroctví.
  5. Země.
  6. Klid.
  7. Musám.
  8. Bílému domu v staré zahradě.
  9. Norny.
  10. Korotev.
  11. Borovice.
  12. Sen o zimní noci.
  13. Apokalyptická vidina.
  14. Kořící se Slavii.
  15. Kaditelnice.
  16. Spravedlnost.
  17. Srdce Pikangovo.
  18. Potlesk.
  19. Sigyn a Loki.
  20. Legenda o Donatellovi.
  21. Helena.
  22. Buddha před zrozením.
  23. Kadydža a zjev.
  24. Norská ballada.
  25. Co slza zmůže.
  26. Blázen.