Apokalyptická vidina.

Julius Zeyer

Apokalyptická vidina.
A v čase tom před krále předstoupili, před toho, který velkou říší vlád’, a kloníce se k zemi promluvili: „Řev vzpoury hučí řevem divých stád kol tvého domu. Nechť tvůj majestát před bránu vstoupí. Lid ten klesne v prach, jej pojme uctivost, posvátný strach, až uzří tě. Jest jako bouř a slunce tvoje tvář, a s čela lije koruna ti hrůzyplnou zář.“ A zlaté brány hromem zahučely a vyšel král před palác z mramoru; kol něho pyšné sochy v blankyt čněly, dým kadidla se nesl nahoru od paty porfyrových schodů v výš, kde baldachýn nad jeho hlavou vlál, utkaný z purpuru. O stupeň níž kněz nejvyšší v šarlatném hávu stál, a velmožové říše hemžili se po schodech a podle lačnili po královského oka pohledu, a jejich dcery přišly k posledu, by krásou zvýšily královský pych. Teď král otevřel ústa. Každý ztich’, by naslouchal. Dav čekal jeho slov, a hlasem, který hrdě zněl jak kov, král promluvil: „Jsemť, lide, otcem tvým, proč rouháš se mi směle vzdorem svým?“ 131 Co odpověď se bouří k nebi zdvih’ ohromný, nekonečný lidu smích, smích jako příboj moře hřmějící, smích – hrana, bajkám konec zvonící. A smíchem zachvěly se podvaly, a sloupy, klenby, stěny pukaly, a v trosky rozvalil se celý dům. Po staré pýše zbyl jen pouhý rum, a s porfyrových schodů pomalu jak kotouč suchých listů kutálil se dolů král. A v slunce úpalu, když dávnou modlu déle nehalil blesk drahokamů, purpuru a zlata, lid uviděl, že uhnětena z bláta! 132
Básně v knize Poezie:
  1. RAMONDO LULLO.
  2. BLANKA.
  3. ZPĚV O POMSTĚ ZA IGORA.
  4. Proroctví.
  5. Země.
  6. Klid.
  7. Musám.
  8. Bílému domu v staré zahradě.
  9. Norny.
  10. Korotev.
  11. Borovice.
  12. Sen o zimní noci.
  13. Apokalyptická vidina.
  14. Kořící se Slavii.
  15. Kaditelnice.
  16. Spravedlnost.
  17. Srdce Pikangovo.
  18. Potlesk.
  19. Sigyn a Loki.
  20. Legenda o Donatellovi.
  21. Helena.
  22. Buddha před zrozením.
  23. Kadydža a zjev.
  24. Norská ballada.
  25. Co slza zmůže.
  26. Blázen.