Narození motýla.

Narození motýla.
Být zlatým motýlem a houpat z niv se k stráním – jak dávno prsou mých juž toužným bylo přáním! Toť sen můj býval nejkrasší, kdy mladým posud listem jsem chvěl se ještě předloni na květem těžké jabloni u jarním vzduchu čistém... Ba i když v jeseň pak čas blaha mého minul, a v října smutných dnech já zvolna chřad’ a hynul, až od milené haluze mne urval vichřic nával – – i tenkrát v poutech ciziny v sen jara svého nevinný jsem doufat nepřestával... Pak zasul již mne sníh a svět kol mne se šeřil – – 90 leč v chumli bratrů svých já přec jsem ještě věřil, že Bůh snad kdysi vyplní mi přání moje skromné, že v motýla mne promění, a zlaté jaro v nadšení že přijde pak si pro mne! I spal jsem... A hle, – dnes máj zbudil mne svou zvěstí: „Vstaň lístku, vstaň a vzleť a poznej svoje štěstí: již nožky máš a křídel pár a sluncem tkané šaty a o čem’s prv tak dlouho snil, máj rázem dnes ti vyplnil – – – jeť motýl z tebe zlatý! Teď sladkou volnosť máš i v lásce své, i v letu, teď v háji spatří rád tě každý kalich květu, a každá růže spanilá po rtech tvých bude toužit, jak nad niv kyprou zelení tě shlédne v tichém víření pod jarním nebem kroužit“... A věru, div se stal! – já prvně dnes již mohu v číš nebes lazurných se vznášeti až k Bohu, smím k horám, k slunci, k oblakům, kam rozmar chce mé touhy; smím stihnout juž i vůlí svou, kam člověk smí jen modlitbou – – a jsem jen motýl pouhý! 91 A tak co prsou mých kdys vroucím bylo přáním, – se stalo! – motýl jsem, a vzlétat mohu k stráním, nad světem šírým vysoko se v modru koupat čistém, i nad svou plesat jabloní, kde byl jsem ještě předloni jen smutným, snícím listem!