ÚRYVEK

ÚRYVEK Památce O. T.
Neuměl jsem mluvit nad hrobem, nevím také, zdali mrtví slyší. Pouze vím, že za bouřlivým dnem přijde klid tím slavnější a tišší. Neumřelo nic a nestoná. Nedozněly, nedozní tvé kroky. Nestažena dosud opona. V trávě mokré pozorujem’ mloky. Brouzdáme se křovím, houštinou, pevný krok a oko, které zvídá. Promlouváme s horskou bystřinou a ta dravé verše napovídá. Jak to kape s naší kapuce! Jak to voní v horském lese v dešti! Jaký úsměv v těžké tragice! Jak ta hlava rytmy přímo třeští! Žijeme a třeba byl to bol. Žijeme a přijímáme úkol. Probíháme lehce vrch a dol: Žije, roste, vzpíná se vše vůkol. Rodná země! Děti Polabí opojí se drsnou horskou chutí! Nás i tebe touha vyvábí: Aneb všecko, aneb zahynutí! 23 Neumřelo nic a nestoná, dokavád jen jediný z nás žije. Nestažena dosud opona, dosud patos zní tu tragedie, dosud oko září, zní tvůj smích. Nedozněly, nedozní tvé kroky. Deštivý den, kapky na větvích. V trávě mokré pozorujem’ mloky. 24