DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU

Viktor Dyk

DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU
To oko planoucí, to dobré oko dárce, jež dává, neměříc, jež těší, objímá. To oko planoucí, ty bílé vlasy starce, leč starce mladého s štědrýma očima. Ta ruka vztažená, na jejíž vyschlé dlani tak mnohý ležel dar, tak mnohý krásný květ. Že dárce nečítal, teď ani trety na ní. A přece poznáváš: on obdaroval svět. V tom koutě postojíš a třeba mnozí přešli. V tak mnohé uvěříš, zadíváš-li se naň. Tak mnoho pochopíš, v ty oči pohlédneš-li. S tím okem planoucím, s tím není prázdná dlaň. 32
Básně v knize Poslední rok:
  1. TISÍC A JEDNA NOC V KRIMINÁLE
  2. APOSTROFA
  3. PROSLOV k představení českého dělnictva v Národním divadle 29. září 1917
  4. DÍTĚ
  5. ÚRYVEK
  6. SKLAD RAKVÍ
  7. PORTRÉT STARÉ GALERIE
  8. PORTRÉT SVĚTICE
  9. PAMÁTCE...
  10. DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU
  11. JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ
  12. TOUHA
  13. PÍSNIČKA O OSMAČTYŘICÁTÉM
  14. ZPĚV NOCI 1. KVĚTNA 1918
  15. NEŠLO TO LEHKO...
  16. PÍSNIČKA
  17. JAK JEDNOU VZPOMENEŠ –?
  18. NÁVRAT ZTRACENÝCH SYNŮ
  19. VARIANT
  20. CO JEDNOU DÁNO...
  21. UMDLENÝ, POLOVYSPALÝ...
  22. FRANCIE!
  23. ANONYMU
  24. FRAGMENT
  25. DRUHOVI
  26. INTERIEUR
  27. NÁRODNÍ
  28. ČTYŘI DOBY
  29. FRAGMENT
  30. PÍSEŇ NOCI 20. ŘÍJNA
  31. PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA
  32. VE DNECH PRAPORŮ...
  33. PÍSNIČKA 8. LISTOPADU
  34. OSMÝ LISTOPAD 1918
  35. EPITAF