OSMÝ LISTOPAD 1918

Viktor Dyk

OSMÝ LISTOPAD 1918
Bez slohových to možno říci fines, netřebať slovům ozdoby: Neblahý den ten bez zásluhy přines’ nám tíhu strašné poroby. Konečně často v historii zříte, jak padá země zničená pod kruté jařmo soldatesky zpité, jež byla lépe placena. Já nelitoval hlav, jež sťali kati, ni mas těch kleslých hluboce, já litoval, že vinu vždycky platí vnuk za děda, syn za otce. Já nelitoval katanského díla, jímž celá země ubita, já nelitoval, že ta hanba byla, já litoval, že nesmyta! I zdálo se mi, že zas může vzpučet nám jaro dlouhé po zimě, že starý možno vyrovnati účetúčet, neb dluh nás tíží upřímně. A proto, když se listopad k nám vracel svou mlhou bráně v rozhledu, já v těchto mlhách zadumán se ztrácel a slyšel z nich znít: „Ku předu!“ Dnes zní to hromem – ale ne už ve snu, dnes plá to kolem pochodní. V podzimní mlze žijem, novou vesnu: 69 jsme svobodni, jsme svobodni! A naše volnost krutých věků rány posléze jednou zahojí. Jsou otevřeny do budoucna brány. Vy, mrtví, spěte v pokoji! 70

Básně v knize Poslední rok: