TRAGICKÁ PÍSEŇ O ROMANOPISCI, KTERÉHO, AČ NEVŠEDNÍ MRAVNOSTÍ OPLÝVAL, NICMÉNĚ NIKDO PŘEČÍSTI NEMOHL.

TRAGICKÁ PÍSEŇ O ROMANOPISCI, KTERÉHO, AČ NEVŠEDNÍ MRAVNOSTÍ OPLÝVAL, NICMÉNĚ NIKDO PŘEČÍSTI NEMOHL.
K božstvům měl respekt vždy povinný. Bál se zřít v tváři jich chmuru. Tož volil pečlivě hrdiny, očima kroutí vždy vzhůru. – Bez vůle zločinné, nadání, rek dlouhé debatty svádí, dvacet let činí pokání za jeden hřích mládí, zlý jeden hříšek bezbožný. Za jakou kaje se cenu? Aby náš hrdina nemožný nemožnou dostal ženu. Hrdina beze vší úhony za pravdou vydal se ranně. Tož činil devótní poklony, májové skytal daně –, 82 Masarykovi kořil se, i kdyby zahýkal: ia! Z „Golgaty“ večer modlil se jak redaktor „Krameria“ – Šelma to nebyla čertovská, daleký byl ho cynismus. Tož věřil v budoucnost Rakouska a hlásal austroslavismus. Podiv i zášť svou, oboje autor splet s úspěchem divným, V šesti stech stránkách Tolstoje učinil nezáživným. A ideál se vydařil. V šesti stech stránkách, věc to jistá, rámcový program zazářil tak jako oko Krista. Jarní květ jabloň střásala, jím příliš obsypaná. V nadšení ekstasi jásala celičká lidová strana: – Jaký to výkon! – Genius! – Hřmí J. S., prapory vlajte! – Veliké dílo! – Velký kus! – – Einer von unsere Leute! – Ale co v zářízáři měsíce šeptají ústa zbožná? – Z té knihy možno modlit se, číst ji však není možná. Ač nutno říci – Ovšem – Sic – Leč číst? toť k zoufalosti! Měl talentu mít autor víc a trochu méně ctností – Březen 1905.
83