„POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST.“

Viktor Dyk

„POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST.“ R. Pokorný.
Verš prvý, hochu můj, kmitl se hlavou. Péro jej zachytlo! Jak pěkně zní. Přítel tvůj odhad’ v něm jiskřičku pravou. Vloha je odkryta. Kam nyní s ní? Verše tě vzrušily, verše tě spily. Úspěchem úžasným náhle jsi jist. – Býval’s tak srdečný, býval’s tak milý. Poslední, dítě mé, píšu ti list. Bludičky z daleka vábí a šálí; podivný vyrůstá v srdci tvém cit. Ty jsi tak veliký, svět je tak malý! Ty jsi tak záhadný, ty jsi tak skryt! Verš tobě bizzarní v hlavě dnes hučí – – Bylo by krásné tak v knize sesi číst – Nade dnem banálním zjitřený žlučí – – Poslední, dítě mé, píšu ti list. S gestem jdeš znaveným: lidé jsou hloupí, hloupý je život a hloupý je sen. Vlast tvoje pole je zhnojené troupy. Talentu tvého svit září tu jen. 106 Loreley láká tě pohádky rynské? Na to vše postačí kupletu hvizd. – – Jak je to pitomé, jak je to svinské! – Poslední, dítě mé, píšu ti list. Půvabná minulost za tebou leží, nejistá přítomnost víže tvůj krok. Nejistou budoucnost čaroděj střeží. Kterak tě ochudil poslední rok! Fantasmat rej v hlavě neukrocený. Chiméru vlečeš ty nudou všech míst. Úspěchy! Poklony! Ovace! Ceny! – Poslední, dítě mé, píšu ti list! Jen v prvých číslech když tisknou tě listy. Na to už nemyslíš, máš-li co říc’? Jaké to úspěchy karrieristy! Neseš se, velebné, naduté nic... Klid práce? Rozptýlen nevolky volky vzpomeneš na čas, kdy býval jsi čist. Kavárny! Pletichy! Klepy! A spolky! – Poslední, dítě mé, píšu ti list. Po skrytých pohnutkách zrak tvůj teď slídí. Kramářský obzor tvůj, kramářský vkus. Nevěříš v principy, nevěříš v lidi. Modní jsi, ubohý! Poslední z hrůz! Kterak jsi ochuzen! Máš jen svou pýchu! Máš přízeň ničemů! Byl bys ji snes’? Umění! Viď, je to slovíčko k smíchu! – Posledně, dítě mé, psal jsem ti dnes! Listopad 1902.
107
Básně v knize Satiry a sarkasmy:
  1. DĚTSTVÍ VELKÉHO MUŽE
  2. POUČNÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY, ZVLÁŠTĚ PRO MITHRIDATA.
  3. FANTASTICKÁ POVÍDKA.
  4. POZVÁNÍ K PŘEDPLACENÍ.
  5. FRAGMENT Z „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“.
  6. DOPIS.
  7. ***
  8. PÍSEŇ POETOVA.
  9. QUO – USQUE ZPÍVÁ:
  10. PÍSEŇ O MEMOIRECH.
  11. PÁD DEKADENCE.
  12. ***
  13. „GERDA“.
  14. LEGENDA.
  15. OLYMP.
  16. OSTRUHY.
  17. SEN DRAMATIKŮV.
  18. I.
  19. II.
  20. III.
  21. IV.
  22. V.
  23. VI.
  24. VII.
  25. VIII.
  26. IX.
  27. X.
  28. XI. F. V. KREJČÍ.
  29. XII.
  30. XIII.
  31. XIV.
  32. XV.
  33. XVI.
  34. XVII.
  35. XVIII.
  36. XIX.
  37. XX.
  38. XXI.
  39. XXII. J. K. ŠLEJHAR.
  40. XXIII. M. MARTEN.
  41. I. SCÉNA V PŘEDSÍNI.
  42. II. SCÉNA REDAKČNÍ.
  43. III.
  44. KUPLET DIDAKTICKÝ.
  45. PÍSEŇ LOVCŮ.
  46. WATERLOO.
  47. JEN JEDNKRÁT JSEM GIROVAL.
  48. JINÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY A JICH SRDCE.
  49. MUDr...
  50. RICHARD PRINN.
  51. TRAGICKÁ PÍSEŇ O ROMANOPISCI, KTERÉHO, AČ NEVŠEDNÍ MRAVNOSTÍ OPLÝVAL, NICMÉNĚ NIKDO PŘEČÍSTI NEMOHL.
  52. PÍSEŇ REPTROSPEKTIVNÍ.
  53. SLAVNOSTNÍ* SCÉNA.
  54. I.
  55. II.
  56. KANDIDATURA.
  57. PAN POSLANEC.
  58. SUBJEKTIVISMUS.
  59. „OTEC KONDELÍK.“
  60. HLOUPÝ HONZA.
  61. K SITUACI – –
  62. POVZDECH.
  63. SONET APOSTROFA.
  64. MOTIV HISTORICKÝ.
  65. JEDNOMU Z MNOHÝCH.
  66. „POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST.“
  67. KAPITOLA Z KONKRETNÍ LOGIKY.
  68. REPLIKOU.
  69. NOČNÍ ELEGIE.
  70. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM.
  71. PROLOG „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“.
  72. PROSINEC 1897.
  73. JUBILEJNÍ.
  74. ZPÍVÁME SI, HVÍZDÁME SI...
  75. A KLIDNO VŠE.
  76. SLOVA NOČNÍ.
  77. SEN SENTIMENTÁLNÍHO VOLTAIRIÁNA.
  78. EPIGRAM.
  79. ZEMĚ CHELČICKÉHO, 14...
  80. PÍSEŇ Z MONTBLANCU (V.)
  81. ČESKÁ UKOLÉBAVKA.
  82. VÁNOČNÍ.
  83. KRKAVEC ČEKÁ V DŮVĚŘE.
  84. ***
  85. I. (Březen 1891.)
  86. II. (Leden 1905.)
  87. RODINNÁ HISTORIE.
  88. PARNASISTNÍ ROMANCE.
  89. DOJEM.
  90. ZJEV.
  91. RUDÝ PRAPOR.
  92. DOBŘÍ LIDÉ.
  93. SEN.