VÝZVĚDNÁ HLÍDKA.

Richard Weiner

VÝZVĚDNÁ HLÍDKA.
Na kraji lesíku. – Máj. Velitel hlídky. Prozkoumat třeba ten kraj. Oko však žasne. Vše jeje, jak bylo: tak krásné! (Šeření zelené, vím, chvěje se za mnou, pode mnou prostřeny jsou lučiny, vísky. Všechny znám jmenovat jménem.) V lese byl kouzelný hrad. Strašně byl dobyt... Přišel jsem znovu si hrát na válku trochu. Ale žes vyrostl, hochu, sleduješ průběh a lom silnic a stezek na mapě. Magnetka dí: sever, jih, východ. (Vyslán jsem po nepříteli.) 24 Šeření zelené, vím, chvěje se za mnou. Z chalup jde bělavý dým. Jménem znám hezky silnice, cesty a stezky. (Možnosti vyzkoumat mám, kterak se přitřít tiše a záškodně lze; vyšetřím slabost vojáčků s červenou páskou.) Změnilo se tu co? Snad! Nevidím, nevím. K čemu se za časem hnát? Vzpomínka hladí a já vím jistě: jsem mladý. (Důstojník s šavličkou, hle! Ale ty vísky, šeření lesa, ta stráň, silnice, stezky – tak jako tehdy mi mluví.) 25 Na kraji lesíku. Máj. Velitel hlídky. Pode mnou domácký kraj. Oko mé žasnežasne, jak je vše dobré a krásné. 26