ANTOINE WATTEAU.

Richard Weiner

ANTOINE WATTEAU.
Zatrpklý trochu, nešťastný trochu a trochu misanthrop, žár neklidu a souchotiny a příliš časný hrob. Byl stár už Roi-SoleilRoi-Soleil, a proto pieusní: tož na modlitbách dlí galantní princezny. Zatrpklý trochu, nešťastný trochu a trochu misanthrop. Pierrot žít chce! Možno je žíti? – Pel světa hrubstvím smyt. Mé malé ruce chce se hladit plyš, krajky, aksamít. V převleku pastýře Jí pastorálu hrát, nechtivou lásku svou přísahat postukrát. Pierrot žít chce! Možno je žíti? – Pel světa hrubstvím smyt. K pahorku kráčím pozvolným krokem, Pierrot, bílý stín, mí hmotní druzi v patách jsou mi. – Proč žárlí Harlekýn? Rád spatřil bych tu loď, jež pluje k Cytheře, jež odváží můj svět – a mě, mě nebéře. Harlekýn žárlí pro Colombinuó, šťastný Harlekýn! – Zbyl jsem tu znovu. Po kolikáté? Mám smát se? Plakat mám? Jsem tragický či jsem jen směšný? Jsem z mohýchmnohých či jsem sám, jenž, trochu zasněný, chtěl se sny by si hrát a, trochu nevrlý, ty sny pak nemá rád? – Pierrot směšný, Pierrot smutný, Pierrot věčně sám. 32