IV. (Večer před započetím)

Richard Weiner

IV.
(Večer před započetím)

Má víra Proteus je proměnlivý. Dnes útočný zuřivý Roland divý, jenž slovem steče překážky a tesy nad moři sešplhá. A zítra kdesi se s pochybnostmi toulá širým krajem. Tak jako děti stále spolu hrajem, leč poctivou a krásnou touto hrou se od cíle mé cesty neuhnou. Má víra Proteus je podob mnohých. Zálibu nalezne dnes v krutých bojích, v nichž vždycky vítězí – a zítra vzdává se skoku přes potůček. Při mě stává v mých malých rozhodnutích; marně sháním ji zítra před velikým odhodláním. A přec má víra není vrtkavá a přec můj život není planá hra. Neb věřím-li, vím, že jsem víry nabyl poctivým bojem, že mě marně vábil svět náhod a svět snů. Má krásná víra se nikdy nevzdá svodům všehomíra. 42 V zrak hledí světu jako nepříteli, leč co si zamiluje, v to se vtělí. A stále mladá, po hrách vyzírá. Jak smavá hra! A jaká vážná hra. To není malost víry, co se zdává mi někdy tápáním: to víra vstává a se rty semknutými pátrá, pátrá. V té chvíli nížej hoří moje vatra, leč nic mě nesklame: v tom dýmu, kouři je zárodek očistných, nových bouří – už záhy vzejde nový, čistší plam, a já v něm znovu sebe překonám. Večerní krajina mé čelo hladí. Svou víru cítím, cítím svoje mládí, vše složky mé s jedinou výslednicí. Ó, šťastné srdce, o té síle snící, před níž já zítra na kolena klesnu, ji v bdění vida tou, jíž byla ve snu. Buď zdráv, můj dni! Noc již se snesla. – Tma však zítřkem je již slavně těhotna. 43