PROSPEKT.

Richard Weiner

PROSPEKT.
Do zeleně sladká průrva blyští. Staré lípy. Loubí. Nebe v kráse. Z bílé skály potůček se prýští, do zeleně sladká průrva blyští. Žiji zase. V daleku se kypří louka jedna, loubí, sladké špalíry se plazí. Tůň jak bílým bludem bublá ze dna. V daleku se kypří louka jedna. Dnové blazí! Země dýchá – – A mě stromy vznesly blízko k nebi. Z perspektivy obří rovina se v klidných čarách kreslí. Země dýchá – A mě stromy vznesly. Dnové dobří! Říkám si: Teď milenka mě uzří, mocně, operutěná, se vznese. V záři cele rozkošné mě uzří. Říkám si: Má milenka mě uzří.... Modro pne se. 71 Světlo praští. Nad květnatá luka vzduch se vrství průhledný a září. K zemi, která pod úrodou puká, srazila mě přísná ruka. K zemi padám tváří. 72