* * *

Jaroslav Kolman Cassius

*
* *
I.
Za jitřní rosy a v šedivé mlze my po prvé v žití se zřeli. Po prvé zkřížil mé cesty – mladý a silný a smělý... Byl to můj nepřítel. Osud nám kázal se bíti. Jeden z nás musel jít s cesty. Osud chtěl – on musil jíti... Byl to můj nepřítel. Srdce přec bolestí šílí, zrazeno silnou a velikou dobou, svedeno malou a slabou svou chvílí... II.
Vrátíme-li se kdy, svědomí mé bude bílé... Veliké lítosti šat jest bílý: Nad hříchem, který nám vnutila chvíle, nad vinou, jíž jsme nezavinili... 32 Obraz Tvůj v zpomínkách mých bude kvést jak matce Tvé, které jsem musel Tě vzíti. Tichým průvodčím bude mých cest. Bez výčitky. Tak muselo býti... Tvá smrt byla dar. Jsem povinen díky. Krvavým výkupným za moje žití. Světí mé přítomné okamžiky. I budoucnost. Budu-li nějakou míti. 33
Básně v knize Praha a jiné verše:
  1. PRAHA.
  2. APOSTROFA.
  3. BAROK.
  4. SOCHY.
  5. ULICE.
  6. PÍSEŇ PUŠKY.
  7. HRDINA NAŠÍ DOBY.
  8. STESK STRAŽE.
  9. * * *
  10. POCHOD.
  11. TURNAJ LÁSKY.
  12. TŘI A TŘI.
  13. HÁDÁNÍ Z RUKY.
  14. PATHOS ODCHODU.
  15. MILÁ U MOŘE.
  16. IMAGINÁRNÍ PORTRÉT I.
  17. IMAGINÁRNÍ PORTRÉT II.
  18. PROBUZENÍ.
  19. MILENCE.
  20. MOUDROST ŘEKY.