PÍSEŇ PUŠKY. Kdo’s člověk svobodný, mne opři o svou hruď,a s láskou tvoje skráň k mé pažbě nechť se schýlí,jsemť ta, jež hovoří; ne jejich vůle buď,jen tvoje, tvoje – blesky úst mých cílív táž srdce, jako tvoje nenávist;víc přitiskni svou líc, jak nedočkavý milýmne k srdci viň –jsemť ta, jež neptá se: zda mohu, nesmím, smím?jsemť ta, jež neváhá – blesk, rána, dýma střely svist –zhyň!Zhyň ten, kdo po věky jen komedii hrál,sraz humanity cár, za níž se posměch kryje,ten smál se nejlíp vždy, kdo naposled se smál,a my jsme poslední – je konec komedie!Oh, miláčku, – a jak se budem smát!pod krčkem polehtej, můj smích tě vášní zpije –o slůvko víc, o nepřítele míň –sraz humanity cár, kdos ještě padne s ním!hohó! jaký to žert – blesk, rána, dýma jaký pád!zhyň!24Zhyň ten, kdo sliboval a urážel a lhal, –urážka nemstěná jak hlaveň moje pálí,v tom žáru ocele své měkké touhy spal,zrak záštím bystří se a smírným sněním kalí –a milce mého zrak jak orlí nechť je čist!Jak ptáci stříbrní mé střely tančí v dáli,a smrtí stínjich půtky krvavé jediným rozhodčím.Zdar, soudce nestranný! – Blesk, rána, dýma střely svist –zhyň!Tvůj tribun umlkl i senátorů sněma k hluchým nebesům dým z chrámů tvých se vznáší –– bud střelný prach obětním kadidlema násep hlíny tribunou buď naší!Na poli širém hromem zní můj hlas,slyš, píseň moji, kterak skety plaší:Jsem Čin, jsem Čin,mou láskou Svoboda, muž volný druhem mým –blesk, rána, dým –ó zhyň!25