IMAGINÁRNÍ PORTRÉT I.

Jaroslav Kolman Cassius

IMAGINÁRNÍ PORTRÉT I.
Bez hlesu úlevy touha má žije i zmírá, chladnýma dlaněma pýcha má ústa jí svírá; výkřiky srdce, když vášeň svým bičem je zraní, smutnými vězni jsou úbělových dlaní... S touhami neskojenými žití své promrháš v boji, nepoznáš rozkoší jiných, krom’ jediné – lásky to mojí – v objetích nespočineš, jimiž hlubiny vášně se měří, nepoznáš nepokoj srdce, když dívčímu sluchu se svěří. Nepoznáš lichotných proseb, svou kořistí zmatených díků, čarovné mluvy dvou zraků, dvou diskrétních důvěrníků – můj budeš, na věky můj, vždyť pokrevní pouta nás pojí, kdybys i v mlčení věčném se zalknout měl v náruči mojí! 47 Mládí tvé uplyne bez lásky květů a plodů, duše tvá nezjihne od smyslů omamných hodů, až se čas naplní, láska k činu tě vzbudí s očima jasnýma, se srdcem železným v hrudi. Znamení zářící vryji pak na tvoje čelo: komu že’s odevzdal duši, pro koho’s mučil své tělo... Lehce, jak země tě nosila, pojme tě do svého klína s tajemstvím nejzázračnějším – miláčka královnina. 48