III.

Jan Rokyta

III.
Dávno tomu, co zde matka chodívala, její krok co dozněl v síni, na záspi, sirotou co tady zbyla dcerka malá, kdežto matka u zdi na kopečku spí. Kostelík tam, stará zvonice se kloní, řady křížů, rovy s květin, půvaby, cesta mezi nimi, duma kráčí po ní, nad ní za jeseně rudnou jeřáby. Doma zůstal smutek, bába chodí v pláči, otec hlavy skleslé nalomený kmen – jenom děd se přísní, zamračeně kráčí, tvrdý jak dub starý, pevný, nezlomen. Slzy uschly časem, dotesknily nářky, práce, od níž matka navždy odešla, ujaly se ruce staré výměnkářky, píle, trud byl jako v léta předešlá. Jenom scházel úsměv mladé hospodyně, který jako slunce zářil na všecky – nyní šerem jizby, komory a síně mdlý jen bloudil přísvit, úsměv stařecký. Chyběla jen zvučná píseň nebožčina, která zněla jako trilek skřivaní – teď jen časem nota ozvala se jiná, při níž v zádumě se hlava naklání... 12 Matčino jen zmlklo děcku vyprávění, a když bába cos jí chtěla povědět, slova uvázla jí na rtu v uděšení přísným pohledem, jímž utkvěl na ní děd. Černý, jak děd přísnýpřísný, otec jezovita teď jen vyprávěl jí místo mateře – říkal, tajemství že odhalí jí skrytá, že ji přišel vyrvat ďáblu, nevěře. Líčil hrůzy pekla, v něž se řítí duše zatvrzelá k církvi, duše zbloudilá – bude vyťata a shoří jako hruše, ovoce že plané, trpké rodila. Bála se ho, i když po tváři ji hladil, i když nosíval jí svaté obrázky – chtěl jí v srdce vštípit, ale nezasadil k staré hospodyni símě nelásky. Proč by měla svoji bábu nemilovat? Vráskami cos tvář i čelo rozrylo, jako list když seschl na podzim a povad – dobrotou však vše z té tváře mluvilo... Ráda měla ji, však přitulit se bála k svadlé její hrudi, seschlé ke tváři, děd že stane u ní tvrdý jako skála, že se s ní i s bábou v hněvu znesváří. Také k otci by se přitulila ráda; často na ní měkce utkvěl jeho hled, jenž jí děl, jak rodič její těžce strádá – chtěla v jeho náruč... hle však, byl tu děd... 13 Míjely tak v chatě neradostné roky: děd se mračil přísně, otec mlčel jen, stařeniny v práci sunuly se kroky, vnučka – ptáče, jehož let je přistřižen... 14