Rektor Halfar.

Rektor Halfar.
Rektor Halfar byl hoch dobrý, byl hoch tichý, byl hoch hezkýhezký, ale škaredou měl chybu: i v Těšíně mluvil česky před okresním inspektorem. A když tak se rektor spustí – Víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. Léta táhnou, vlasy řídnou jako listí před jesení. Halfar pořád za mládence! Pro Halfara místa není. V krčmě zazní skočná hudba. Právě v kapli dalo slovo – co by mělo deset roků čekat děvče Halfarovo? 26 PrijdouPřijdou páni: Škola polská! Burmistr v klín ruce složí. Ale zpurný Halfar učí, jak mu káže zákon boží. Tich po mezích chodí rektor, bez úsměvu, bez myšlenky, v krčmě v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky. V horký večer na klekání, když se jednou ve vsi zvoní, vrazí děvče v černou jizbu: Rektor visí na jabloni! Bez modlitby, bez slzy ho, jak při hříšné duši jisto, v roh hřbitova zakopali, a tak dostal Halfar místo. 27