Opava.

Petr Bezruč

Opava.
Víš, jak to bývá, když dychtivá krve zem rozepne žíznivé rety, když pozdvihnou prapor a pohnou se v útoku vzhůru ty nejprvší řady, ty nejprvší zástupy čelem polehnou – žatva děl – do země, přes ně pak kráčí k vítězství přítel. Zdá se a zdá se, že polehnem jedenkrát do země kolem těch murů, že poletí černý pták s bělavým zobákem přes nás, že s blyskavým soudruhem kdosi ze severu přijde, ale ne přítel. Vidím vát prapory na věžích bílého města. 67