Tošonovice.

Petr Bezruč

Tošonovice.
Z Frydku šel jsem do Těšína. V srpnu bylo, horko bylo, na silnici dohonil jsem hezké děvče z Tošonovic. S Panem Bog’, dźevuška švarna. S Panem Bog’, dźeń dobrý, pane. Z kuń, kaj idźeś? Do fabriky do Ćeszyna z Tošonovic. Tys je Polka? Ni, Moravka. Vyhrnulo bílé zoubky, zle se na mne podívalo hezké děvče z Tošonovic; to jen u nás rektor Polák ten nám dává polské knížky, ale my jen po moravsky řondžimyřondźimy co z Tošonovic. 39 Folvarkem*) řeč naše zněla Harasovských, Tošonovských. Dávno tomu. Cizí řečí mluví teď Tluk z Tošonovic. Až se zase domů vrátím, půjdu z Frydku do Těšína, přejdu Dobrou, Vojkovice, půjdu kolem Tošonovic. Půjdu kolem polské školy, vzpomenu, jak hněvalo se, když jsem myslil, že je Polka, švarné děvče z Tošonovic. *) Folvark – panský dvůr.
40