Hučín.

Petr Bezruč

Hučín.
Odru jsem přešel. A na Střebovice, na Děhylovo a Dobroslavice,Dobroslavice. Žultý lán řepky mi zalehl cestu, skřivánčích písní jsem počítal ke stu, buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí, sekyru v ruce kdos za stromem klečí, na modré straně je Hučín. Viď, moje země, my měli se rádi. Na rtech a v očích mi smálo se mládí, daleko daleko za hory přešlo. Svadlých co květů a listů se vešlo v podjeseň žití! Ticho a teskno je ve mně jak večer pod Beskydem. Viď, moje země? Na modré straně je Hučín. Tam nad Těšínem, kde Lucyna šumí, rostlo mé děvče, co rozbilo v rumy 68 komusi život. (Ty vzpomínky tísní...) Já měl jen srdce a trochu těch písní, on dům ve Frydku a prsteny zlaté, koho si vzala? A co se mne ptáte – na modré straně je Hučín. Kam to šlo všecko, kam se to dělo? V cizině žiju. V dál uletělo do nevrátima mé mladí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střebovice, v dáli Děhylovo, Dobroslavice, na modré straně je Hučín. 69