Pětvald.

Petr Bezruč

Pětvald.
Z Poremby Dombrovský Petr se dal, děvucha běžela před ním. Kdosi jel z Pětvalda, a kde kdo stál, mžikem v prach klonil se jedním. Koníčky černé, ej kopyta buch, zlacená uzda ej svítí. Půl kroku ještě, a zachraň tě Bůh, mohlo po děvčeti býti. Dombrovský k děvuši přiskočil bled, v náruč strh ji a schvátil. Panský bič hluboko do tváře sed, – Petře, což abys ji vrátil? Uhni, ve Fryštátě byla by zlá, uhni, buď tichý a krotký! Krvavá rýha ti do duše plá – Dombrovský, dost’dost už je vodky. 47 Hodina přijde, den, velký den, obzor je plameny súžen. Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven! Dombrovský, vrať, co jsi dlužen! 48