Píseň starých lip
Hroby se kupí v tichém stmívání
pod starou lipou.
Mudrců slova směšně stařecká
zvolna se sypou.
Jsou jako písek drobný, droboučký
a prosívaný,
padají tiše na tvé bolesti,
na tvoje rány.
A přece nezhojí a přece nezhojí,
nedají síly,
jen aby žízeň tvého života
ti uhasily.
A pod tím tlakem písku moudrého,
co padal léta,
přec křečovitě prodírá se hlas
a horce vzlétá:
„Slunce a život, bílá oblaka,
trávy a vody,
rokliny v horách; žlutý petrklíč,
poupata, plody,
[61]
smích dívčích rtů a sladké zmámení,
tančivá věta,
svítivé moře, cesty hrdinské
na konec světa!“
Padají slova starých mudrců,
však píseň živá
z ptačího hrdla, korun šumění,
slyš: zpívá, zpívá.
[62]