TAK, JAK JEST...
ZACHTĚLO se mi procházet světem
tak, jak jest,
horkou přírodou,
ze které trochou vláhy a tepla a světla
vzešel roztoč i člověk a jeho láska, srdce a pěst.
Zachtělo se mi vůně, jež tvrdým nerozkvetla,
krásy a síly, jíž měkkým nedopřáno,
chtěl jsem se létem zpít’,
sval tužit vzpíráním negací,
svou žízeň a touhu utišit na trávě
dne tisícerým ano,
životem předků žít, který mne v krvi ponouká dosud
vrátit se, kam nás nevrací
osud:
myslícím, vroucím zvířetem být,
hořícím létem
obět svou vysoko nad hlavou nésti, zpívati, hřešit a rouhavě
29
silné ruce
a čisté srdce
v studánku prostoty ponořit.
Abych se posílil, z hluboka vydech’
a abych nemusel mysleti o smutných lidech
v zemizemi, kde dosud jsou výmluvní kramáři s hlinkou,
abych byl na krátko svěží a jiný,
napsal jsem do ciziny:
Dívenko zlatá, chceš-li, napiš mi taky,
můžeš-li vůbec, a které vyvolíš vlaky.
Nechť skončí začaté století,
nešťastně začaté,
poletí den, noc poletí,
rty přissáté, oči hvězdy, pěsti zaťaté,
sto svazků vzpomínek bude jen zmínkou
o snu, který jsme celý
zapomněli.
Svět není pustý.
Toulali jsme se přírodou, jak první lidé,
a byly nás statisíce.
30
K ní, ke mně,
k statisícům mluvila země
sytými, ale žíznivými ústy:
Slyšíte mě?
K živému, věčnému srdci se přitulte více,
mladí a chtiví,
čas přijde
a divy nebudou divy,
budete jedno jak bůh!
Z červených ohňů západu vyroste modlitba noci
a hvězdnatý vzduch
a s hlasitým výkřikem o tom, co je vám dáno,
vzbudí se srdečné ráno.
Tenkráte také vy, mladí a chtiví,
z bolesti vysvobození, posledním divem ztratíte divy.
Nebude třeba zázraků, ani doupat a skrejší,
nebude hanby, nebude moci,
nebude starosti klamné,
bude jen láska a já, nezapomeňte na mne!
31
Láska a já,
u které všecko se napájá,
milenka nejlačnější...,
nezapomeňte na mne!
Ve mně je síla,
ze mne jste vyšli, ze mne budete bohem,
ale beze mne bohů není.
Z bolestí vysvobozeni,
moudřejší v mnohém,
vězte, že
já třímám všeho otěže:
z mého ticha, z mé zloby a hněvu,
z mého mládí a nekonečnosti,
z mojí krásy a lásky a z mého zpěvu
povstali bozi.
Jak vy, jsou stvořeni z hlíny,
beze mne byli by přeubozí.
Beze mne není ničeho dosti
a ať jste jakkoliv mladí a silní a chtiví a prudcí,
beze mne budete stíny.
32
Neprosila to příroda o lásku, ani nehrozila,
ale řekla to prostě a vzala nás do neviditelných dlaní
a z hluboka pila z našich srdcí...
33