ČARŠIJE
AŽ bude po pobožnosti
a muži s čistýma nohama a s čistým srdcem
vrátí se z mešity k stánkům,
všechno, co život potřebuje,
očištěné a posvěcené,
nalezneš na dlani noci.
I radost prvního člověka najdeš
a v tisíci světel a v hluku práce
všechny věci si zamiluješ.
Po celou noc se kuje a tepe,
také zpívá a filosofuje,
vidíš kotláře, vidíš mědikovce?,
chceš mosazný, ručně zrobený tác,
na němž bys podal příteli číš černé kávy
a milé – své červené srdce?
Stojíš a víříš, celý rozpálený
52
prostou, nádhernou věcí,
a srdce tvé po všem vztahuje ruce,
aby do dlaní vzalo, s láskou pohladilo
a zas položilo:
opánky, brašnu, kosu, zeleninu,
brambory, dudy, hrách, svatební závoj,
sučuky, mouku, mošt, turecké pantalony,
hřebíky, hodinky, lanoví, mlýnek a chleba,
tabák, řemení, žernov, bambitku, sklenici, hřeben,
ohromné náušnice, květiny, nůž, pás, turban,
koberce, turecký med, račí oko,
svíčky, krb, jehlu, nádobí, přízi, zvonec,
čibuk, svatební lože i brýle mámení,
barevná roucha a barevné ovoce,
kolébku, rubáš, sen, – – všechno tu na dlani máš,
všechno ti zpívá a vypráví,
ale ženu, ale ženu hledej pod hustým závojem,
tu, která ti osudem určena, vyzývej, bojuj, dobij,
žena a život zraje rychle,
a za oběma zavře se zítra harém,
z něhož už není vysvobození...
53