TRÉN.

Jan Karník

TRÉN.
Ó, k čemu růží květ a k čemu růží nach a k čemu slavík pět má v stinných doubravách, když dost je šarlatu na ruce popravčí a v smrště záchvatu skřek slýchat krkavčí... Ó, k čemu liljí květ a k čemu liljí běl co čistých amulet by v záhonech se stkvěl, když roucho kající jen chátře přísluší, jež dravců štvanicí hlas srdce přehluší! A k čemu obilí má chlebné díži zrát, když káží v mohyly klas v květu pohřbívat! A k čemu slunka zář a k čemu boží dech, když vrah a mamonář smí křepčit na hrobech! Nač chrámy k výši pnem, nač Musám pěstit sad – když stačí nad stádem jen bičem zašvihat! 12