HLAS V POUŠTI.

Jan Karník

HLAS V POUŠTI.
Ze země, kde, povržení sluzi, faraův jsme palác stavěli, vyvedls nás, Pane, v pouště hrůzy, kde jsme krví cestu smáčeli. Třicet let’s nás trestal hladem, žízní, až nám vyprah’ v kostní dřeni tuk, místo dědů, reptajících v trýzni, archu nese důvěřivý vnuk. Teď, když táhnem k předu radostněji, třeba dosud písek pouští žhav, hrozen z Kanaan kdy přinášejí posli, jenž šli zvídat do dálav, proroci kdy vznícenými zraky zří už v mlhách zaslíbenou zem, – Věčný, ať jsem mezi těmi taky, kteří líbat budou její lem. Nedej nyní zemdlet noze mojí, zrny manny zázračné mne sil, abych, dojda v únavě a znoji, poutnickou hůl přece zavěsil 37 pod krov rukou vlastní zbudovaný, kde můj budeš pán Ty jedině, abych uzřel den, kdy, Požehnaný, pastýřskou dáš berlu naší rodině! 1917.
38
Básně v knize Moravská symfonie a jiné básně:
  1. MÍSTO PROLOGU.
  2. LOUČENÍ.
  3. TRÉN.
  4. HOŘKÉ VERŠE.
  5. POZDRAV.
  6. ROMANCE Z VĚKU XVIII.
  7. NA MOSTĚ VZDECHŮ.
  8. MRTVÉ VZÝVÁM...
  9. TIŠÍ HOSTÉ.
  10. DĚTI V LESE.
  11. HLAS V POUŠTI.
  12. MOTIV Z BŘECLAVI.
  13. PŘED ÚSVITEM.
  14. V POLSKÉ VSI.
  15. HALIČSKÁ MOMENTKA.
  16. PSÁNO V PŘEROVĚ.
  17. STARONOVÁ PÍSNIČKA.
  18. MORAVSKÁ SYMFONIE.
  19. NAD DUBOVÝM STOLEM.
  20. ZPÍVEJTE PÍSEŇ NOVOU...
  21. ZDRÁVAS, MATEŘSKÁ ŘEČI...