HOŘKÉ VERŠE.

Jan Karník

HOŘKÉ VERŠE.
Z Východu v Západ senoseč... kosaKosa když do květů švihá, mateří, nevěst vzdálených nářek se k nebesům zdvíhá. K Severu z Jihu jedna žeň... Podťaté klasy jak chřestí, krajíčky suché padají sirotkům z vyhublé pěsti. Chtěl tomu Věčný Hospodář? A budou obžinky plesné, až ruka žence krvavá do klína zemdlena klesne? * Krutá žeň, krutá senoseč! Což? Oči vám zaslzely? Bijme se v prsa kajícně, my všichni špatně jsme seli! 13 Hluboko nutno přeorat nelidské úhory niter, má-li se zrodit věčný mír v úsvitu zářivých jiter. Chrám třeba pyšný rozvrátit, bezcitné modly kde dřepí, má-li se k Bohu navrátit zbloudilý, hluchý a slepý! 1915.
14
Básně v knize Moravská symfonie a jiné básně:
  1. MÍSTO PROLOGU.
  2. LOUČENÍ.
  3. TRÉN.
  4. HOŘKÉ VERŠE.
  5. POZDRAV.
  6. ROMANCE Z VĚKU XVIII.
  7. NA MOSTĚ VZDECHŮ.
  8. MRTVÉ VZÝVÁM...
  9. TIŠÍ HOSTÉ.
  10. DĚTI V LESE.
  11. HLAS V POUŠTI.
  12. MOTIV Z BŘECLAVI.
  13. PŘED ÚSVITEM.
  14. V POLSKÉ VSI.
  15. HALIČSKÁ MOMENTKA.
  16. PSÁNO V PŘEROVĚ.
  17. STARONOVÁ PÍSNIČKA.
  18. MORAVSKÁ SYMFONIE.
  19. NAD DUBOVÝM STOLEM.
  20. ZPÍVEJTE PÍSEŇ NOVOU...
  21. ZDRÁVAS, MATEŘSKÁ ŘEČI...